Na polštář

Na polštáře z korun stromů,

tam třpytu hvězd…

omalovánky klidu a bezbřehých výšin

do ruda se barví

upíři sají krve, než zmizí v bledě modré

a od jejich drápů zjizvená noc

do hodin kostelů tiše pláče

jako dítě do klína

mláďata nevinných vlaštovek nesou sny,

aby vrátily se zjara

a přinesly

noční můry v krásně propečené fantazie,

jen abychom dožili…

…ticho, malinký závan větru, omítka lechtající strop

peřiny skrývají naše těla

a polštáře modelují naše tváře…