Moje temnota
Moje temnota
Sto tváří má temnota
Strašné jsou i krásné
Rozprostře svá temná křídla
Když jasná mysl zhasne
Uprostřed té temnoty
Se léta cosi skrývá
Skrze roucho beránčí
Se dravé zvíře dívá
Krásná velká šelma
Bílé zuby cení
V malé něžné kotě
Ji změní světlo denní
O čem vlastně přemýšlí
Po čem vlastně touží
Když sama ve své samotě
Se do temnoty hrouží
Zvíře mé se protáhlo
A zírá ze své sloje
Zdá se, že chce vyrazit
A poznat blíž to tvoje
Mé zvíře na svém řetězu
Naříká a kvílí
A až se jednou utrhne
Nechť mi je osud milý
Poslední tipující: BArBArKO, Jan Kacíř, Emily Říhová, Protos1182, šerý, kudlankaW, Imaginant, Stanislav32, Marten, Kan, ...
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk06.02.2023 22:30:21 Emily Říhová
Každý v sobě zvíře skrývá,
zkrotit ho nelehké bývá,
tak ať se daří šelmu tvou
hladit rukou laskavou...
Krásný večer, Kozorožko*
05.02.2023 13:58:27 uživatel smazán
„Člověk nedosáhne osvícení imaginací světla, ale tím, že si uvědomí temnotu.“
Junga znáš, co bych povídal.....
!*
05.02.2023 14:33:15 kozorožka
Ano. Poměrně dost dobře. Realizuji právě nejbláznivější čin svého života. Píšu o něm disertační práci. Nemá to žádný vnější smysl. Prostě mě k tomu duše tlačí. A synchronicity vedou :-)
Návštěvnost
