Život bez poezie

Zrnka písmen do řádků papíru vkládám,
jako když vítr do polí seje kmín
bez veršů, jak děti v Africe strádám
a můj smysl života tmavne jako stín

Slunce v prstech svírá zlatou lyru,
a rozespalé paprsky probouzí ze snu
aby po zimě očistily zem od šmíru
než večer do dívčího klína únavou klesnu

Vždy před jarem staré stromy kácí,
jejichž větve se prohýbají, jako luky
ačkoliv v horách se chlad stále vrací
v Jizerském háji začaly pučet mladé buky