Nadějeplná

Lasturám stín kreslí krajkoví,
hlubina skryje jejich tváře,
ticho své noci napoví,
křičící ústa do polštáře.

Žalují strachům bolesti,
co uštědří mě a nebo tobě,
rubáši, anděl šelestí
nach v zem se vypijí ve zlé době...

Povstaň však písní v nový květ,
nezlomná sílo v sněhu zaplaň!
Zvedni svou ruku na pozdrav,
dlaň znovu polož, směle na dlaň.

Úsměvem slunce protkni svět!
Dej sílu zrát, všem duším lidí.
Vzkříšením, uzdrav boly let,
slepcům zrak dej, ať zase vidí...