Naděje

Budoucnost začíná být stále bližší
a já začínám se bát.
Stejně tak jako dávno mniši,
mám chuť se před ní kát.

Co nám asi přinést může?
Napadá mě jen to špatné...
Myšlenka má však nic nezmůže
a má radost strachem chřadne.

Budeme mít práci?
Bude náš život vlastně smysl mít?
Co když strach stejný jímal dnešními starci?
A přesto bavilo je žít...

Ať je vše tak,
jak má být.
Nesmíš být jako rak
a radši dopředu jít.

Když nebude naděje,
pomalu se zastav.
Važ si, že tady někdo je,
kdo ti ve své náruči daruje
ten krásný bezpečný přístav.
Kterým duše tvá propluje.
A šrámy ti uzdraví.
Někdo, kdo za tebe bojuje.
I když občas chybuje.
Ale víš, že tě miluje
a rychle chyby napraví.

A po tom zastavení,
dojdeš k pochopení,
že vždycky je NADĚJE!