Jiskra

Není v mých očích.

Není v mém hlase.

Spí v těle světla,

překrývaným zlatavými pásky

s duší, co prohýbá se,

jak ráno zhoupne se po lampách pouličních.

Otevřu víčka.

Potěžkám tu okolní prázdnotu.

Zahlédnu, jak se mihne

mezi okenním rámem,

zbabělost utáhne stuhu na dárku s věnováním

omotaná kolem prsou

a já jen tak ležím

s příslibem bezvýznamným,

jak nepohrdnu příštím ránem.