Kam míříte, bezruký?
Jedině do srdce vyčpělých slabin
Tam není odpor, jen brány
se otvírají skřípěním
A značí kroky nepřítele
Prý ve skalách vše padá spánkem
Ale nikdo, nikdo nesní...
Jsou taková stvoření
a za zátylkem usazují tmu
A smějí se jí ústa plná bílých vláken
nestrávených osudů
A cíl? Prý se přeceňuje
I dnešní trhy jsou jím přepité
a tak jím prázdné
A Ty jen plyneš uzardělá slovem
Ten zvuk čísi boty
Tišící se v písku
Přebývám v místě
Kde zvuk se láme v květy
A já v nich odkrajuji z Tebe
Tolik múz hledalo básníka
Ale žádný motýl nedává křídla zaživa
Nádhera. Ty návštěvy u Tebe nějak nestíhám. Snad až přijdou deštivé dny. To mají zahradníci volno.
12.09.2023 18:22:54 | Jiří I.Zahradník
Hezčí a hezčí ...
Zejména závěr ...
Zdá se.
Děkuji za zážitek z čtení.
Ať se Ti daří Ophelie.
28.08.2023 13:05:11 | Fialový metal
Já děkuji za Tvé čtení :)
Tolik básníků mluví o múzách, tak proč jim také nedat hlas... Je múza jen skvost k vystavení, obdivu, preparovaný a neživotný...? A zásah veršem nebolí ji snad? (něco málo z inspirace...) :)
28.08.2023 13:37:44 | Ophelia81