Okatě i neokatě

Ptám se

okatě i neokatě snad,

jak na březích  

trávy mohou růst

a nebát se odplouvajícího času.

A včelky zase větru,

jak na křídla jim sedá

a přidává jim další tíhu.

A blesky zase ticha,

jak mate každý akord hromu,

když práci dávají si s ozvěnou.

A jak sovy hvězd nebojí se,

co jako medy z plytkých nocí kanou,

když drží hlídku na stanicích z dubů

a tak mohu se dále ptát,

anebo jen ztišit, lehnout, uklidnit se.