Větévka
Větévka
Kolik vln vhozeno do moří...
A čím víc, tím dál břeh rozpadají
Hle...
V písku spí zelená větévka -
tak dlouho jsem na ni myslívala...
Tiše!
Ten pláč mi kdysi přetrhl spaní -
a přece ho slyším v každé pěně
zbrocené písní
Připomněla mi našeho básníka
Také ronil inkoust, když mu zemřel syn
Ale voda posedá jen neklidné duše
a široká koryta
Víš...
Chybí mi ten dech tlející zeleně za živa
Která živí drobná těla
až do bělosti žeber
- jako k modlitbě
Pamatuješ ještě, když stíny měly křídla
našich otevřených schránek?
Mlčení předvídá vše
I spánek
Ale sny milence nejsou pro uši
A to srdce, již dávno němé -
tak jako Tebou tato báseň...
Poslední tipující: Akrij8, narra peregrini, Fialový metal, MatyhoZmaty, Kaňka, vrbák, Anfádis, Psavec, IronDodo, jort1, ...
Komentáře (16)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk11.09.2023 11:48:11 uživatel smazán
Něhyzkřehlé, beru si řádky tiché *
08.09.2023 17:29:43 narra peregrini
nádherná báseň, obdivuji :) Děkuji... chtěla jsem přihodit vzletnější komentář, ale nemám slov. Perfektně propečeno i naservírováno!
07.09.2023 18:14:52 vrbák
Děkuju...
Chodím si k tobě přečíst poezii, zatím mne to nikdy nezklamalo :)
Balzám, fakt.
07.09.2023 09:05:58 mkinka
Silná text. Slova, kde básníkovi zemře syn jsou velice bolavá. A též závěr - srdce již dávno němé - tak jako Tebou tato báseň
Cítím smutek a posílám obejmutí.
