Předtucha

Dokud je ještě práh a za ním tančí cosi bezobrysného
Mlžná esence, ale fyzický tvar tak bolestivý poznáním...
Ofélie... prvně vyslovils to jméno
Spíš drtil mezi rty a ochutnával
za co stojí
a vyplivl snad něžně a způli strachem
I mě to vyděsilo
Jako by hlas nicoty extrahoval mé bytí
Vztahována k očekávání slova -
však bez katarze
Taháš mě za víčka a já prvně řeknu "Ty"!
A pak ten sen dobývá věže - uplynulé výše nemají pevné břehy -
a já, milý, už dávno pod vrbou pohřbená
Pamatuješ?
Tvůj otec hřímal na hradbách
Můj se rozpadal v záhrobí
Celá rodina na svých hrotech
Výtečná hostina
Víno, ještě víno!
Ale skvrny na kolenou chlapců mstitelů
a matek "zn. hledám přítulného Muže"
Srdce rozpolcená mezi stáním a umíráním navždy
Strach všudypřítomný - ale jaksi skrytě
Ty nepřítomný (ale ne snad proto, že bys nebyl sebou)
Láska na hladině odrazem sebe sama
- a to ještě jen za jasné noci stříbrného úplňku
- a to ještě za předpokladu, že básníci nelhali...
Trus myšlenek na cestě smíření - až do krve!
Spal jsi za mými zády
(tichý tep jako ptačí kroky)
A já se hrůzou probudila:
Tam v bílé místnosti hák
A kdosi říká: svlékni tu košili
Tady již nic potřeba...

Quod fuimos, estis; quod sumus, vos eritis...