...siente el pensamiento...

Ale ona nemluvila španělsky...
Ne dost dobře, aby to zahnalo klíčící poezii na ústup
Alespoň ne v tomto životě překotného bezčasí
Kdysi prý ale četla mladé listy, ještě neotesané  do srdčitého tvaru  
"Nedávalo to smysl a nebylo to vtipné," řekla
Inu, literatura, hlesl jsem
"A co Vy, píšete?"
Jen zametám slova zvířená letmostí doteku...
"A čtete?"
Každou nit, kterou navíjím člověka
Totiž střádám kroky, než Vás opustím
Včera jsem se vrátil
Ale ještě se nepoznávám
- Tak se nedívejte
Oči stejně klíčení nerozumí
Ani libost, když přes ně vchází,
není skutečná
Ani já nejsem...
A pak z pod sukně mi na dlaň pokládala
oblázky, sklíčka, pero a prstýnek -
Vidíte? Žádné oči...
Ale docela vzadu mám poslední stránku
zohýbanou od tlukoucích srdcí
Nechal jste ji u mě kdysi
Když jste byl ještě jím...
Ale paměť je lhostejná planetám
Jen báseň nezapomíná...