Almužna splínu...

Na zábradlí visela tma
A prázdným rukávem šel vítr
Tak tiše, že tnul ten rez
po zítřku pozůstalý
Schází mi ruka mého spaní
Jež tančila by níže, než je strop
Ale bolest ze soucitu
A soucit k bolesti
Se kutálejí jako mince
Za rohem dítě venčí kosti psa
A my mu nabízíme dlaň
Dojati vlastní přítulností
za ocasem
jenž nezvedá se láskou ani strachem
Noc troškaří sny
Znavená z doteků bez smrti
jíž by krokovala čas
Stíny vyměřují hranici hmoty
Jen plátky noci jako kraje těsta -
co z něj stvoříš?