Pevnina... ubrouzdané nohy
Klapka od vína na půli cesty
Kdo píše bod, od nějž "dál" je už návrat k témuž?
Udržitelnost... posmutnělých podbřišků
Kolikrát ještě vyneseš stávající tělo -
balkonová scéna, přestárlé věty
Skoč, skoč!
Točím obručemi
Neznámý tvar světa
Umíš si představit opouštění břehů
Kde slova mají jen význam pokosené trávy
Kde "zpět" je kupředu
a smysl roztavený v každé přirážející vlně?
Čekat a hledět ke dnu, zas další dítě den
a házet světlo vždycky dolů
Myslím -
obzor je až za prostorem Tvojí duše...
Pokosená tráva brání se v mém zastoupení. Žádá tiskovou opravu, a po právu.. směje se jí teď i bodláčí. || skvěle napsané, snad ne pocit! Nebe je stále nahoře a modré.. :)
23.10.2023 17:09:14 | Starý pes
I na bodláčí jednou dojde :) Děkuji moc... více imprese, než deprese :)
23.10.2023 17:43:56 | Ophelia81
Tak je, když slibné mění se v marnosti. Stejnostejna zakleklá na věčném startu. Tohle lze snad nějak přežít, ale dožije jen dávno mrtví.
23.10.2023 13:55:10 | šerý
tak obzor je obzor, ale dyž točíš obručema...
tak na to bych se vydržel dívat celej čas
23.10.2023 13:04:41 | J's ..