Růženka

Dlouho, dlouho, dlouho tomu, 

co Růženka odešla z domu.

Bez prince i bez osudných růží,

vzdoruje světu jen s vlastní kůží. 

Hledají ji všude osudu lidí sudičky,

hledají, hledají, nacházejí jen bludičky. 

Růženka chce žít, tak se neschovává,

svůj životní rytmus si uchovává. 

Na cestách však nebloudí,

po nikom nic neloudí. 

Dokud se totiž nebude ztrácet, 

Sudičky se k ní nemohou vracet. 

Najdou jen ty, co se právě toulají,

co na cestách svým životem bloumají. 

Doufám, že nestanu se další bludičkou,

budu bez obav kráčet svou životní uličkou.