Synergie

Někdy mám chuť vypíjet zvrácenost světa
a nalézat v ní sebe
A v tom cyklu těla plivat na okna lidí
jen nestrávené radosti
"Mít klid" zavání peklem odevzdání hlíně
světu, násobilce
Na strunu vesmíru se položit a slyšet
Kudy jen padá člověk do výsměchu času
Ach tak tiše
Že had jen sotva hlesne
"Dej si ještě"
Nejsem nic
A Ty mě svíjíš jako přízi na niti
a trháš konce
Ten střep si prohlédneš
Než zanoříš ho do svého masa
A pak cizího
Na znamení bratrství