Představila jsem si Tě jako kurvu plodící báseň
z blyštivého lůna
Zdivočelou trýzní
A změklou těžkým porodem
Na ústa Ti skanula slza
Kterou jsme líbali oba
Třeli se vrušením
Jak dopadalo cosi za slovem
A Tvojí Větou
Opustila jsem se
A stala se Tvou nejslabší knihou
čtenou potichu
dotekem světla
sbíraného za Té měsíční noci
kdy jsme se poznali
Z okraje krabice prýští víno
nebo krev Tvého písma
V ní ležím já
Nechladnoucí
Rozepsaná
pod Tvýma rukama
Zamykám se ze strachu
Abys mě nenašel
A bojím se, že nehledáš
Pár výkřiků osamělých hrdel
dopitých lahví
Milenci vyzvrácených souhvězdí
A přece do mě vstupuješ
Každou noc několikrát
Abys mě miloval
Nejsi můj domov
Ale moje tělo se stalo Tebou
15.12.2023 21:22:07 uživatel smazán
Nemám to citoslovce moc v oblibě, ale..wow! :) překvapení, výjimečné!
15.12.2023 11:05:31 cappuccinogirl
Nejslabší kniha je tou, ke které se nejčastěji vrací třeba ten, co má rád slabiny a slabost. Občas rozumí obsahu, vpisuje vlastní poznámky... zanechává stopu...
Velmi silná báseň.
15.12.2023 11:05:12 uživatel smazán
Už několikrat jsem ti chtěl okomentovat básničku, ale vždycky jsem dostal strach, že napíšu nějakou kravinu, tak jsem od toho plánu ustoupil... teď ale vím naprosto přesně co napsat:
Krásná!