Bouchnul jsem pěstí do stolu
a čekal, že zázrak se stane...
Vázně!
Cha, cha...
Teď se té své naivitě směju,
jasně, svět se ani o píď nehne...
Kunda!
Tak šeptal jsem k Bohu modlitbu
a myslel ji fakt upřimně...
Vázně!
Cha, cha...
Jak dopadlo to... co myslíte?
Ani o píď... už se ani nesměju,
Boha, Jehova, Allaha... jeho!
Kurva!
Mám vás lidi vážně rád,
ne... popravdě... vás miluju!
...a jestli vy mě ne,
pomůže, když si bouchnu do stolu?
Ani o píď, já vím...
Já myslím, že když pořádně bouchneš do stolu, tak potom se zázrak stane.
Vždyť srůstající kůstky na ruce je malý zázrak... :)
Kdysi na základce v zimě jsem vymyslel takovou soutěž, kdo dá větší ránu do stolu, který stál za zastávkou.
Byl jsem nejlepší. Měli jsme rukavice a kluci netušili, že mám na ruce sádru...
Jo a v tu samou dobu mě jeden starší kluk bezdůvodně kopnul do zadku. Chudák, jak se pak držel za pusu...
30.12.2023 15:07:29 | Koala
Neřikali ti potom Hulku?:)
Zjednat si respekt už v dětství je velice důležité pro vyvoj člověka! Ať už se sádrou nebo bez:)
30.12.2023 15:30:52 | Žluťák
ahoj kamarát šťastné a veselé
24.12.2023 08:43:26 | IronDodo
Diky, bráško, užívej ve zdraví!
24.12.2023 09:10:19 | Žluťák
Blázínku! Máme Tě rádi i bez toho tvýho bouchání!
I s tím...boucháním. :))
Pojď, pofoukám ti ruku.
:)*
23.12.2023 22:53:41 | Anfádis
Au... au... jééé:)
Děkuju, už je dobře:-*
23.12.2023 22:58:46 | Žluťák
Přeji hezký vánoce a děkuji za podporu mé smutné básně.
23.12.2023 21:17:45 | mkinka