Nehledám Orfea
Nehledám Orfea
Zakresli jádro psa
Vyvrhni lítost
Nezapomeň
I kosti vrhají stín
jako jazyk slovo
Podobáš se věčnosti
sotva jako žebra klenbě kostela
Nejsem člověk Eva
Ve svém snu jsem noc
rozkrájená na tepny života
Vykouřený dům s vlnitými prahy
Čarodějnice tančící pod nohami stolů
Rozsypaná kniha
obscénní bílé stránky
připravené k rytí do slabin
Polykám, abych se stala Tvou bytostí
pohybující ústy
v rytmu příboje
přimykající se k vlhkým stěnám majáku
Nalíčil ses mojí tváří
A já vylézám pod Tvými nehty
ještě nestvořená
Noc hnízdící v žilnatém souhvězdí
prázdného těla
Nabízím zápěstí stínům
Nehledám Orfea
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
...co nehledáš, já nacházím... zajímavej song zpívá tenhle nehledanej Orfeus...dnes ne smutek, dnes TY líbíš se mi moc - rozkrájená, vlnitá, rozsypaná, obscénní čarodějka slov :-)* Tenhle příboj má živelnej rytmus, Amazonka ve mně řve a je tam všude s tebou, naprosto na drzovku... bo CHCE!!! :-)*
04.01.2024 14:42:47 | cappuccinogirl
To ovšem vítej, Cappu, v příboji noci a přijímaných stínů, v rozpadlém čase kostí Amazonek ;)
04.01.2024 15:51:13 | Ophelia81
Jestliže maják vrhá stín z útesu, kam vrhá stín kost?
A jestliže pohybuji ústy, skutečně mluvím?
Když vrhnu kámen do nekonečna, setkám se někdy s věčností?
04.01.2024 09:47:33 | twisted.wicker
Je stínem kosti schránka a stínem schránky duše? Otevřená ústa právě napospas věčnosti hovoří jinak? Vrháme sami sebe jako ten kámen a bloudíme bezcílně?
04.01.2024 15:46:52 | Ophelia81
Zdá se, že jedna otázka otevírá druhou, jako se otevírá škeble škeblí. A propos, co bylo dřív? Škeble nebo moře?
04.01.2024 16:16:16 | twisted.wicker
