Dědictví
Dědictví
Ticho, prší strop!
A rozmáčí a tahá všemi směry
Něco jako čas
Zastaví mě kluk s hrubýma očima
Štěká povely
Ale ve mně už se nemá co zpevnit
Moje babička byla napůl Němka
Verstehe
ale pořád mě děsí mundúry
křik
a tvrdá slova
Můj dědeček byl pijan z Moravy
rybář
s hrudí rozežranou od tabáku
Zdává se mi o nohách
rozkousaných od ryb
Na živé maso candáta
za světla nechytíš
Paměť visí na klice
pod prahem cpete se
zas mezi lidi
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Skoro všichni mají povijany z rozličného svinstva a skoro všichni jsme na ně pyšní.
08.02.2024 13:48:08 | Jan Kacíř
...každá rodina má svý zděděný a minulý, těm rodinnejm historkám by lidi nevěřili...že je to možný...;-)a moje babička taky byla napůl...a odmítala říct jediný slovo německy...ty dveře nechtěla otevřít.
08.02.2024 12:14:21 | Marten
Neseme, sbíráme a předáváme dál... Mnoho příběhů a dveří pootevřených i zavřených.
Děkuji :)
08.02.2024 20:03:22 | Ophelia81
Tak tohle studí textově, ale řádky vykreslily cosi, nebo spíš kohosi NEZDOLNÝHO, NEROZBITNÝHO, je to vítěz se smutnejma očima!
08.02.2024 12:13:01 | cappuccinogirl
Však ono sklo je nejpevnější a nejkřehčí zároveň... jako my...
Děkuji Ti, Cappu *
08.02.2024 20:01:50 | Ophelia81
