Dědictví
Dědictví
Ticho, prší strop!
A rozmáčí a tahá všemi směry
Něco jako čas
Zastaví mě kluk s hrubýma očima
Štěká povely
Ale ve mně už se nemá co zpevnit
Moje babička byla napůl Němka
Verstehe
ale pořád mě děsí mundúry
křik
a tvrdá slova
Můj dědeček byl pijan z Moravy
rybář
s hrudí rozežranou od tabáku
Zdává se mi o nohách
rozkousaných od ryb
Na živé maso candáta
za světla nechytíš
Paměť visí na klice
pod prahem cpete se
zas mezi lidi
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk08.02.2024 13:48:08 Jan Kacíř
Skoro všichni mají povijany z rozličného svinstva a skoro všichni jsme na ně pyšní.
08.02.2024 12:14:21 Marten
...každá rodina má svý zděděný a minulý, těm rodinnejm historkám by lidi nevěřili...že je to možný...;-)a moje babička taky byla napůl...a odmítala říct jediný slovo německy...ty dveře nechtěla otevřít.
08.02.2024 20:03:22 Ophelia81
Neseme, sbíráme a předáváme dál... Mnoho příběhů a dveří pootevřených i zavřených.
Děkuji :)
08.02.2024 12:13:01 cappuccinogirl
Tak tohle studí textově, ale řádky vykreslily cosi, nebo spíš kohosi NEZDOLNÝHO, NEROZBITNÝHO, je to vítěz se smutnejma očima!
08.02.2024 20:01:50 Ophelia81
Však ono sklo je nejpevnější a nejkřehčí zároveň... jako my...
Děkuji Ti, Cappu *
