Hmota

Utíkáš z řádek
Knihy a listoví
Mříže!
člověk
písek
stroj
voda
Pečení, ach pečení
Když praskáš na povel
a ještě čerstvě zakřičíš:
Tady jsem!
A pak se rozpustíš
Nikdo tě nehledal
Stékáš
řídká horká šťáva
Uskakují
Pustili sem něco nízkého!
tekutou hmotu
drze bez tvaru
profilu
zaměstnání
Už nemůžeš křičet
tak zbarvuješ jejich boty
cákancem bláta
Setřou tě
Vypadneš z podrážky
jako malé dítě
bílý netvor s orgány naruby
Nevidí tě
Šeptáš jim do ucha:
Miluju tě
ale vypadne z tebe jen pár zrnek
prošlého obilí
Směješ se
Miluju tě!