Stahy

Byt přetopený ze světla. Fousky mě škrábeš na zádech.
Zahnula jsem je do hladka
Držíš mou linii pevně, abych se nebála.
Stejně se třesu
Hodně dupeš, abych věděla, že přijdeš
a že jsi chlap. Zapomněla jsem
Sykal jsi tralala a šustil knížkami
abych nepoznala podle pravého palce
že jsi pulec. Dravá vodička drahé matičky
Hrábnu dovnitř. Jemné pavučinky lezou do chřípí
hebce jako slzy. Rád mě rozežíráš do sladka
Něco si myslíš, něco jako obraz
a ne a ne zalézt do kontur 
To víš, nezvonila jsem. A ty, lezeš do mě
jenže nevíš, co teče, a tak lepíš všechno
Někde jsi slyšel, ty můj návode -
seškrábnout, oprášit, naplnit
opatrně s poezií, broučku
hezky pomalu zasouvat člověka
mezi otázky. Dýchat a roztahovat
bránici a stehna mezi břehy
Hlavně ne holky s matkami v břiše
A hele, jsi tam. Je tam binec
Z pokoje do pokoje lezeš po skříni
Otvíráš mé věci, pane instalatér, to víš
jako by jazyk dokázal rozumět
stahům srdce



Inspirováno Inventurou Kamila Boušky
Druhá strana - odpověď