Věci

Věci

Myslela jsem, co když, jaké je to patřit věcem
Trousit na ně prach, pel svých dětí
smradlavé mokřady kapesníků
samý použitý člověk
každý pláč páchne podle páníčka
Mám ráda kyselé, jak zhurta začnou žrát
sssšš, rovnou do nitra
A veselé plivance ze záhrobí
Myslela jsem na pihu na tvém zátylku
jak se nadýmala prokletím
žrala, dokud mohla
A zpívala. Jak čistě můžeš hubu otvírat
když za srdíčkem pípá nula - táhlý tón
Bereme si své věci a opouštíme lidi
Ležím na dně prádelníku
a čichám, cos ze sebe zanechal

Autor Ophelia81, 15.02.2024
Přečteno 231x
Tipy 20
ikonkaKomentáře (9)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

15.02.2024 22:44:48   Jiří I.Zahradník

Nenechám se pohlit.
Chystám se mnoho věcí vyhodit.

líbí

16.02.2024 12:39:10   Ophelia81

To by mohla být záchrana. Ale pro koho? :)

líbí

15.02.2024 12:12:19   jenommarie

Uf...až pod kůží..milá Ophelie*;(*

líbí

15.02.2024 16:03:23   Ophelia81

Děkuji, že nechalas tam dojít... :)*

líbí

17.02.2024 20:25:26   jenommarie

;)*

líbí

15.02.2024 12:05:30   jort1

na dně prádelníkuu může být fajn

líbí

15.02.2024 16:03:06   Ophelia81

Nedá se tam ale vydržet dlouho...

líbí

15.02.2024 11:44:26   cappuccinogirl

Tahle báseň je pro mne silná SLABOSTÍ... jako by v ní ČLOVĚK tady byl ...menší a menší a ještě menší, až bude nejmenší na celém světě, jak by řek klasik.

líbí

15.02.2024 15:56:57   Ophelia81

Dobře to říkáš, Cappu... Člověk se rád vidí jako pán věcí, přitom ony často pohlcují jeho... Zanechá v nich však svou stopu?...

líbí
© 2004 - 2026 liter.cz v2.5.6 ⋅ Facebook ⋅ Threads ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel