Setkání

Nevzpomínám si. Nebe chroustalo čerstvé slunce
na ostré paprsky. Překročila jsem zbytky postele
a usnula na prahu. Cíp vlasů ještě u Tebe
zbytek roztažený k prokletí
Kolem chodili lidé, něco říkali. Nevzpomínám si
Házeli, něco tam házeli, ústa plná mumlající řeky
Vázala jsem si obličej z nejpěknější bílé - jako
plátno, děťátko, ještě Tvoje
Pověsila jsem na něj oči, živé díry stoupajícího
ohně, a škrtla pohledem. Popel a písek
Drželi jsme se někde nad třetí lavicí. Silně to
bušilo do mokrých zad. Vkradlo se přes hruď až
k levé lopatce a trhlo, několikrát, přesně do
hudby, asi tak rychle jako bije srdce pod lexaurinem
Házeli, něco tam házeli o člověku, a že smrt je
kurva, jako by život byl jiný -
Ale já vím, že jí dlaně svrbí teplem, kterým Tě
obchází
Plakala jsem a ona mě poznala