Vlastník
Vlastník
Jsi jenom moje, obaluji tě dechem
Rosteš mi pod nohama jako hlína
nabobtnalá deštěm
Polykám tě až do konečků prstů
vejdeš se do mě celá
Beru si kus masa pod žebrem
abych tě poznal
Jsou všechny samé pusinky
klouzavé dortíky
do břicha, sotva dopečené
Nevěříš, že existuji. Tak poslouchej
jak tě každé ráno snídám
topím v mléce, žmoulám v dlaních
Nevíš, co to znamená. Ani já to nevím
Chodím kolem tebe, hryžu okraje
kůrky namáčím do čaje
Ale ptát, ptát se nebudu...
Komentáře (14)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
ale ptát jde se různě, třeba i tím chozením
a první řádky zaznamenávám verš jiný než obvykle*
21.02.2024 14:22:00 | J's ..
Ano, chození, přibližování, vzdalování... Obsazování prostoru, vlastnění, jména a cedulky...
Děkuji *
21.02.2024 21:49:37 | Ophelia81
Nevím v téhle básni je velice silné. Vlastně mezi tolika ostatními, mezi dechem, nohama, konečky prstů, polykáním, topením a žmouláním je to jedno umrněný NEVÍM vysvětlením všeho...a netřeba se ptát, odpověď by asi přinesla jen úplně stejný UMRNĚNÝ slovo...
Moc ráda jsem u tebe hzase pobyla, Opjel, krásnej den přeju:-)**
21.02.2024 13:36:08 | cappuccinogirl
Máš zase pravdu, síla prostého v záplavě křiku...
Děkuji Ti, Cappu, a pěkný večer Tobě! ;)
21.02.2024 21:47:01 | Ophelia81
