Poezie
Poezie
Potkala jsem Tě, plakal jsi za oknem
rozmazané šmouhy řas na skle
tančily až do rámů a stékaly do ponožek
říkal jsi tomu šlápoty básníka
ale volals mě, abych sloužila
pokoušela mlčky
instantně bdělá u Tvého klína
cpals mě k prasknutí svým jazykem
věšel ses na mých střevech
a já na Tebe plivala klišé
Dej mi! A lákals:
nejdřív kytky, růžové pentličky, souznění
že mi dáš hlas
A pak obojky, řetězy, krájení srdcí na slova
Mlátil jsi mě svou poslední cenou
rval mi ze chřtánu hlas
lízal mi ruce a plival zbytky
které jsi nechtěl do básně
minule to ztrhali na Tvém blogu
Mám tisíc těl, nohou
a v každé díře poetu hledajícího
věčnost, esenci, smysl, lásku
Odpovědnost, relevance, experiment
sebereflexe, dno, duše, fragmentace
Házíte po sobě jak děti
vlastní slova
Myslíte, že mě znáte
ale já jsem větší kurva než vy, miláčkové!
Komentáře (15)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk26.02.2024 21:14:09 Jan Kacíř
Konečně něco mňamózního. Jen blbec by vyřezával srdíčka do kůry, když si je může vykrajovat přímo ze slov, která jsou tělem. Boží.
26.02.2024 12:23:40 J's ..
tak ona by za oknem už neplakala, ale sloužit ...
to mi můžeš ty milánku, viď? a nasaď si obojek
aspoň se nebude soužit*
26.02.2024 11:49:04 cappuccinogirl
Jestli někdy někdo zvlád silně personifikovat poezii, Ophel, pak TY!!!
A až se jednou ta personifikovaná Poezie, co je plná emocí, pořádně naštve, dá nám všechny ty básně pořádně sežrat...nevsadila bych na nás, že to přežijem:-)**
Skvělý dílo!!!
Dnes si dám kafe dřív a odfčil-každej den než něco napíšu, se tý Poedámě omluvim, pro sichr, bo píšu, i když nejsem básník, píšu bez básnickýho střeva, prostě-úplně na drzovku:-)
26.02.2024 21:36:05 Ophelia81
Děkuji moc, Cappu! Však já se do té personifikace také pustila s dost velkou drzostí :))
