Kdybys mě zabil, stejně bych neexistovala

Jsme spolu. Děsíš mě svitem vlastního těla
Prostrkuješ mě dveřmi. Oblečeš mě do tepla
a přikládáš. Jako by bát se byla volba
Neberu si z Tebe víc, než na co stačím
Ale možná je to všechno. Možná se přimykáme
k bytí jen v té chvíli prchavé dvojdomosti
Nerozumíme si a stejně do sebe narážíme
tak dychtivě, jako by snad břeh byl skutečný
a sytil se jen naší člověčinou...