Stvoření
Stvoření
Nejsem nic než ztracené slovo
zpovykaná noc
kalhoty na půl žerdi
brodí ticho
Slyšíš mě, jak odbíjím každou hodinu
Tvého těla
Malá lidská hudba ve spáncích
roztahuje pražce jako by to bylo srdce
před puknutím
Vím, že se nenávidíme
Ale nad ránem potahuješ oblohu
nádechem cudnosti
která až dojímá křehkostí člověka
bojácné svině toužící po lásce
přimykající se k věčnosti jako korytu
Zplanělé zvíře
zděšené vlastním odrazem
Komentáře (14)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskKomentáře
06.03.2024 18:28:11 cappuccinogirl
Ztracená slova mají sílu, zvlášť ta tvá.
Je neuvěřitelný, jak dokážeš křehkost emocí doslova zadupat neředěnou realitou...
