Hněteš z hlíny...

Tiché srdce v díře na člověka
dotýkáš se mě bezzubou propastí
a hledáš lásku
Nadouváš končetiny jako slova
Dýcháš z cizího dechu
přestárlé bezčasí
v záhybech kůže mého těla
Sevřel jsi mě vlastní nocí
otisky zubů na hvězdách
nastřádaná za krkem
jsem jako den na potom