Roztávající ráno
Roztávající ráno
Roztávající ráno
jemně mihotající se na tváři,
do země vpitý blesk
tam letokruhy tajně krouží,
hromů epitaf.
Aroma pryskyřice a nejedna pavoučí nit,
na hřejivém Slunci
bláznovství si ochočit,
a štěstí do vějíře dlaní,
o úsměv nový se pokusit.
Do krve stínem vploužit se,
z duše potit hřích,
jako mudrc hlídat každý kámen,
co nehodit sluší se,
slzy hříšníků a údiv bezbožných.
Cestám spleteným do ulic
ohybem na vršcích lampy se dvoří,
neb už je přítmí
a já chci víc…
špetku štěstí do příkoří
do mraků z jasu slunečnic.
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk11.03.2024 16:37:14 jitoush
....Vydatně poeticky jsi nás provedl prodlužujícím se dnem....říká se...chvála bláznovství......tak jen ať....skrze úsměvy uvidí se,co na první pohled skryto jest......a slunečnice - mandaly léta...je na co se těšit v každém dni....jen na to nezapomenout....Ji./úsměv/
11.03.2024 16:32:24 IkkarisKa
Doufám, že pro tebe je nachystána hrst štěstí, i když spoustu už vlastně máš.
Mám tvé psaní moc ráda.
