Puls

Nemožně tichý život zaběhl do slepé uličky
A přitom jinde zhasnutá světla v ještě teplém
rámu dychtí po uzmutí
Zatažená noc spřádá slzy jako by se jimi živila
Teď zakašlala a odplivla jako člověk
A tady zas pulzuje zeď doteky a rozlévající těla
zalepují čas
Zatímco u sousedů zkamenělý člověk v póze anděla
rapuje o havraních křídlech
a přehlušuje praskající teplo domova
v instantním sáčku jako krmivo pro ptáčky
Celý svět se nadýmá a nic v něm není
kromě člověka
A člověk se nadýmá a nic v něm není
kromě stráveného života
nafouklý panáček tančí na hůlkách a zpívá:
nic není, ani prázdná díra, žaludek nic
srdce mi nezaplní