Úhel pohledu
Úhel pohledu
Kývající se jazyk na vahách
spodní rafička klopýtá
Každý den stejně ukrojíš tenký plátek
Začneš na místech, kde to nebolí
a které zakryješ oblečením
Ale hydry jsou hladové
a brzy tneš do hluboka
Tam někde se nachází lidské srdce
Je to sval nemocně tepající věčnosti
připravené ke zhroucení do sebe sama
Přitahuje ostatní černé díry
jako světlo můry
Z hlediska rozpínavosti
je náš den nemístně dlouhý
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Tvá definice srdce je silná, a vzhledem k černým dírám... zvážím propracování obrany...
Skvělá báseň. Opět ti za ni děkuju, Ophel:-)**
27.03.2024 12:10:46 | cappuccinogirl
Já děkuji, Cappu! Obrana nutná, ačkoli nemožná... Přitahujeme a zároveň pohlcujeme vše... *
27.03.2024 13:22:34 | Ophelia81
ano tak dle mých jednoduchých zkušeností jde pěkně začít pod sukní na stehnech
tam doteky nebolí a rozevřou se nohy a je to fajn úhel, ne?
ale dneska frčí v módě kalhoty
a proto není lehké poznat která je už rozcvičená baletka*
27.03.2024 10:11:30 | J's ..
No zamyslel jsem se a... No přišly mi na mysl ty jazýčky vah, co se míjejí a dostanou se při vyvážení na blízko, ale nikdy se nedotknou... Je tolik věcí na světě, co jsou vzdálené o pouhé epsilon...
27.03.2024 08:40:34 | Jan Kacíř
