V ústech zní noc vždy jako nové kroky
převaluji ji tiše, polykám křupavou
Stíny podpírají okna ztěžklá dotekem lidí
něco je za humny, peřeje přináší jaro
a těžko jen za plotem u sousedů
Hvězdáři popíjí zbytkové světlo
kradené z křídel vracejících se ptáků
Nikdo nemá strach a všichni se bojí
zohýbaní a přestárlí
šplháme a ztrácíme se v zemi
sotva po snídani zahřátí
Každý mluví a nikdo nezná řeč
kterou by požehnal
Hřmí za kopcem, ještě daleko
a tak sedíme každý na vlastní větvi
tesáme z ní knihy, krmíme zvířata
krouháme sny jako zelí
Nikdo se nesměje a každý kreslí
do písku vlastního klauna,
obskakuje čerstvě vyrašené zboží
zalévá prasklé chodníky
přebytečnou krví
Všichni zpívají, vepřové hody
utíráme slinu z koutků další noci
Zahnívající tíseň mává vlajkami -
a nikdo, nikdo se nebojí?
Líbí se mi slova humna, žehnat a rašit (zvlášť to poslední z nich). Nelíbí se mi slovo jako.
Žehnám ženám na rašících humnách. Jako nejen dnes.
01.04.2024 06:20:31 | twisted.wicker
Je lepší si myslet, že se nebojí nikdo a nebo máme mít strach z toho, že se bojíme všichni???
31.03.2024 20:53:21 | cappuccinogirl
...No možná je to pro někoho právě ten způsob,jak zahnat strach......zajíst jej,zapít,zakecat,zapuzovat řinčením a hlučností,aby ten vnitřní hlásek...prosebný a o pomoc volající byl přehlušen......jsem si početla....Ji.
31.03.2024 18:54:18 | jitoush
ano takže kdyby ta bojácná kočka přišla ke mně lézt na strom
mohla by mi pomoct:)*
31.03.2024 12:27:42 | J's ..
Každý mluví a nikdo nezná řeč, kterou by požehnal... krouháme sny jako zelí...
Toto mě velmi zasáhlo... za mě výtečné, skvělé verše, celá báseň, milá Ophelie.
31.03.2024 10:17:26 | Helen Mum
Moc Ti děkuji, Helen, už dlouho jsem měla potřebu ten pocit artikulovat... a tady to je... *
31.03.2024 12:50:06 | Ophelia81