Tužky umírání

Anotace: Statická beznaděj aneb přešlapování na místě a pohled na možnou naději tam někde v dálce. Život tužky a třeba i někoho dalšího.

Břit všedních dní ořezává
tužku píšící svůj příběh života,
menší se s každým slovem stává,
otázkou času, kdy zbude jen nicota.

Nepíše nové, žel sebe jen vykrádá,
krok vpřed a zase zpátky,
nevidí, že o život se okrádá,
neb neumí číst mezi řádky.

„Osudu třeba jít naproti“, říká se,
jinak totiž není o čem psát,
potřeba bojovat, nevzdát se,
jeden života nesmí se bát.

Žití, ne přežívání, to věty tvoří,
to dovolí nové strany popsat,
do finální tečky tuha se vnoří,
jen tak se podaří příběh dopsat.