Hladím struny mých snů,
rozezním nepochopení.
Vlasy na polštáři pletou hnízdo lásky
a já smýšlím,
miloval jsem někdy…
Ráno
kruté jako březnový sníh
pokládá na mě svou nevinnost,
postel tak hebká
peřina voní tichem,
s omluvou za těmito víčky,
Rozespalý
To je krása, moc hezky jsi napsal
06.04.2024 13:09:11 | Lexi
V rozespalosti ti to píše úžasně:-)*
06.04.2024 09:53:50 | cappuccinogirl
rozespalý, jsi krásně rozepsalý;) moc pěkné*
05.04.2024 22:58:43 | Sonador
Možná,že rozeznělé nepochopení najde si v projevení souladné body a jejich spojením
se vše tak nějak samovolně vyladí.......hezká báseň....možná,než si člověk zvykne na letní čas....tak prostě nás ta uzívaná rozespalost krapet zatěžuje....Ji.
05.04.2024 21:42:57 | jitoush