To nejsou moje vzpomínky

Za rohem sbíráš dlaň
plnou cukrového prachu
Tiskneš mezi prsty dva olysalé listy
s tvářemi rozpadlými v terpentýnu
Natáhneš úsměv jako strojek
sotva klopýtá, než dojde k refrénu
Drobný pohyb roztrhne litosférické desky
a z nitra vylétají vyplašení ptáci
stránky knih a rozstříhané výkresy
Někde tomu říkají peklo
a jinde pláčou, když zplanělé kořeny jdou
na stavbu nového domu
Zadrhnutá cívka přede, až tělo bolí
každým obrazem, který Ti nepatří
a nemá konec dál než ve Tvé dlani
Hmatáš do vnějšího prostoru
ale pořád jsi uvnitř

To nejsou moje vzpomínky
V těch mých jsou růžové květy
létající světlonoši
a smrt ještě není