Znamení

Sníš o zrození v naručí světců. Stříháš tmu
na tenké dlouhé provázky. Omotáváš jimi
kotníky kolemjdoucích. Křičíš na ně své
cedule: Smrt je život a Najdi mé slovo.
Sotva vyřčené, už tepe skrze slizkou hmotu
dobýt svět. Chodit neznamená dýchat, dýchat
neznamená mluvit, mluvit neznamená nic, když
zdivočelé písmo posedá každý stín, který
vypustíš jako pravdu boží. Každý poználek
plive do ohně a kouše lásku jako jinotaj,
až vyplivne rybu souložící na poušti. Hrají
k tomu: Má láska bývá němá a Ty svlékáš ji
z šupin. Smějete se pak olysalému tělu
zbavenému duchů a kroutíte ocasy jako
vlajkami mlčenlivé soustrasti