Světlo/tma

Hranice světla neznám. Dech stéká po skle,
má mléčnou barvu dnešního dne. Stvořím tě
jako fauna, otrhám ztrouchnivělé listí
a natřu na modro. Přesýpám hlínu a myslím
na tebe, zarýváš se mi do dlaní, zůstáváš.
Obtisknu tě do knihy, svědectví beze slov,
obcházení. Zvracení z obcházení. Ztracené.
Zakousnutí do ocasu, ale vlastní smrt
nepoznáš. A přece, dýchání, pojímání,
trávení, fyziologie obstarávání -  znamenáš
si, že ještě.

Vylezla jsem se na tebe a dívám se dolů,
odrážím se na tvém těle, prosvěcuješ mé
kořeny a já vidím všechno.