Jinotaje

Padal měsíc a pak dlouze ležel v naší posteli

před ránem vysvlékl se další den

vlhkost rosy splynula s tichem půdy

a v tom uslyšel jsem Tvůj hlas

byl hebký jak stužka procitnutí

jako okvětní plátky

na upocených tělech zbraní

smysl trajektorie

deviza spojení dvou vzdechů v koncept smíru

nastane v nahotě srdeční komory

otevřená kniha v jinotaji duše

záměrně nedočtená

i nedostupná hlubina lastury

vysloveno v nevyslovitelném

údiv nad bytím vážky

polomilostné akty na koberci

chvění v polštářcích prstů

míza jasnozření

život

něžné vklížení minuty mezi teď a za chvíli