Herr Doktor

Nechtěla jsem tě vyprávět
Pozval ses sám, vyvrhl na mé křeslo
všechny libůstky, potřísněné zástěry
Nějak to znělo
a chtěl jsi tančit
extatické záškuby
Trhal jsi prostor na kusy
podobný balicímu papíru
s vánočními motivy
nerada na něj vzpomínám
A já pod tím vším nic neviděla
žádná světýlka
Nevěřím, že do mě dloubeš z lásky
ale zápal pozorovatele
říznout si, kudy to vede
Životní funkce tichých chapadel
nahazuješ, Herr Doktor
Tep poslouchá, služebníček
Kvete z nás jako cesta
Hloží píchá srdce
aby otvorem bylo vidět
kdo jsme
a čeho se bojíme
Glorifikovaná nána vlastního soucitu
Bolí to, když zalézáš
do vyprázdněného svalu