Interakce buněk

Žene slupku kůry spodní Svatojánský proud
který je a který byl
také naše vztahy tou kůrou jsou
i tím proudem
proplétáme ruce v lidství
a stavíme posvátný chrám
pevně se drž jeho zdiva
a přitom lehce pohlaď
co se na člověku dá
i tak to jde
jako to slunce drží se na nebeské klenbě
a pak probudí život pod Tvou pokožkou
jako malíř vede tah na svém plátně
jako moudrý lodivod a jeho vhled do dálek
jsme v poločase interakce dvou buněk
polorozpadlá zeď opráskaných bolestí nitra
šeptá modlitbu
za Tebe, za Sebe, za Nás, za Vás
TA OTÁZKA
na jaký polštář uložit svou tvář
aby povstala jako Fénix
ze včerejšího popela
tralala, tralala, Óm, onty, čegara.