Potkali jsme se
Potkali jsme se
Změněný prostor. Třísky se loudají k srdci,
zakousnutá tíže. Bosý dotek dřevnaté dlaně,
dýcháme, zastavujeme. Když mě svlékáš,
nastavuji svou krev, zaklesnutá ve tvých větvích.
Světélkuji, mihotavé záření spouští křik a dravci
se slétají na mé srdce. Máš příliš otevřené oči –
dotýkají se zmačkané kůže, přejíždíme po vrásce
jako roklině. Rozléhá se v ní zpěv – tón a tón.
Na stromě visí člověk
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk05.06.2024 13:47:54 uživatel smazán
Výtečně lahodné, koušu slovní peckovice, až si lámu zuby moudrosti:*)
03.06.2024 21:52:25 jitoush
...Úplná "galerie"....obrazy visí....je potřeba jít ve směru šipek...ne naopak.....Ji./úsměv/
03.06.2024 22:41:53 Ophelia81
Děkuji a vítám v galerii, každý prochází dle své chuti... a občas se potkáme :)*
03.06.2024 19:50:36 cappuccinogirl
Moc se mi líbí "třísky se loudají k srdci"...
Každopádně i tón a tón je zajímavý...otevírá možnosti - znějí současně? nebo každý sám? jeden na úkor druhého? jsou oba slyšet? souzvuk nebo rozladění? Prozradí nám to dravci, slétající se na srdce? Domýšlím, a to mne u tebe moc baví:-)
03.06.2024 22:41:12 Ophelia81
Cappu, musím říct, že jsi skvělá čtenářka, otevřená, empatická, tázající...
Každé slovo otevírá prostor otázkou k domýšlení, různé cesty... Děkuji! :)*
