Technika zastavení

Cizost vycizelovaná do bílých koutů
Nakresli mi dům
otisk tvé brady v podbřišku
tichý klín vyrvaný ze spaní
nadouvající se hmota
smršťující se plátno
červená na bílé navždy
A tolikrát přeptaná budoucnost
ševelí pod postelí
vymítání jako zlozvyk lásky
Aby se neřeklo
napínáme ruce k jiným
chybíme si
jako když stiskneš rty
za křik ve vedlejší ordinaci
Smutno jako lifestylový brak
dojímá k prasknutí
Řekni, řekni
vzpomínkové trnutí
rozdýchávám zamlžený čas
i kdybych slyšela
umřeli jsme
a když to nebude dnes
hmota přistižená při zárodku
cítila jsem, jak cvaká zuby
když mě líbá

Slovem zastavené plynutí -
iluze věčnosti