Anotace: ..jediný náš SKUTEČNÝ navigátor..
Vnitřní hlas slovy nikdy nemluví!
To jen hlas srdce udává mu směr
Je jako orákulum - nechej nebo ber
Pravdivá esence s absencí pomluvy
Bděla a pozorná, jasná jak krystal sám
Přijimá bez rozdílu světlo, tak i stíny
Měsíční korunou ozáří nehostinný
zmatky i stavy mysli, nepokoj či klam.
Vnitřní hlas hravý jest, jak delfín na vlnách
Topí se v emocích, by záhy vzlétl výš
Tvář jeho klidná vždy, jen na chvíli se ztiš
a dechem vědomým jen eliminuj strach
A pak se pravdou stáváš, v pravdě usínáš
Nacháziš vlastní střed a odpovědi znáš!
Návrat po pauze téměř neskutečné!
Po letech třinácti! (Snad bože, jen ne vězení!?)
Nuž tedy, šuměnko: Bienvenue!
Ať jsou tvé verše břitké i něžné,
rým dále hladce zpěněný. :-)
04.09.2024 00:49:21 | Špáďa
dík - až vřinul jsi mi slzy do očí
že víš i čas té prodlevy tu v poetice
mám pocit, že snad storočí
jsem byla na svých toulkách po galaxiích
však už mám ruku opět na té klice
ke dveřím do rýmů, co námi ožijí :)
děkuji kámo
04.09.2024 07:44:58 | šuměnka