Smíření

Klaním se noční obloze
a záři blikajících hvězd.
Ta krása zdá se jako iluze
na jedné z nekonečných cest.

Objímám ticho, sny a tebe,
začínám cítit zvláštní klid.
Srdce mi uvnitř těla tepe,
ač hlava nemůže to pochopit.

Vzdávám se všem představám,
těm nekonečným fantaziím.
Jenž vedou mě pak k úvahám,
o nekonečném smyslu bytí.

Odcházím s čím přišel jsem,
v poklidu do tmy ulehám.
Snad zazpívá mi requiem,
má duše zbloudilá.