Matné

Jako kámen

obíhaje kolem ničeho,

bezbarví barvy na šedi střídá

vesmírem matné

a shluk ostrých korun křídla větru stříhá,

padá chlad

křídla bezmoci.

Na čele z dlaní naděje vysypaná bolest,

že jednou skončí čekání

a kámen kolem Saturnu

v prstenec se spojí,

ledová myšlenka na smrt

taje pod tíhou života

a z nekonečna matné

vylézá mrtvolný zápach

jako by měl tělo,

obětované.