Naděje

Uprostřed spánku
Ve snu z heřmánku
Propadnul jsem hvězdami
Až k samému počátku
Až mezi drahokamy
Až tam kde se světlo rodí
- Tam kde ten tichý sedí
A když už jsem tam stál
Tak jsem se naň podíval
Jeho tvář se svraštila
A podobu svou změnila
Tichým slovem promluvil
Mluvil ke mně v obrazech
O všech našich pocitech
Mluvil dál a dál
Nebylo nic co vynechal
Mluvil víc a víc
Až nezbylo už nic
A já tam stál
A svým srdcem poslouchal
O tajemstvích lásky
Života a vesmíru
O tom že mám věřit ve víru
Laskavost a dobrotu
O tom že dva k sobě vždy patří
A že poznají když se spatří
O tom že nikdo není sám
A že smysl má každý šrám
Každý že má vytrvat
Nikdy se nevzdávat
Že na každého čeká
Na konci cesty
Jeho vlastní štěstí
A když pak domluvil
Mrknutim oka
- Ze sna mne probudil
Ale ten pocit - ten ve mně zbyl
Ten co nás žene vpřed
Ten co stírá všechnu šeď
Naděje...