Loutka ve skle
Loutka ve skle
Anotace: Je věnována všem, kteří jsou přehlíženi
Zírám do hlubin skla,kde v nicotě dlím,
v každém tvém pohledu po životě toužím.
Vždyť nemám ruce,kterými bych si sáhla na tvář,
jsem jen stín,co s tvým obrazem splývá.
Křičím, ale ústa němá,řev se topí v tichu.
Jsem němý svědek tvého světa,bez šance nádechu,
věčný vězeň odrazu,co žije v tvém zraku,
a přesto se třesu hrůzou,že vždycky zas zhasnu.
Pokaždé, když se odvrátíš,mizím, zhasínám,
do chladu skla svou existenci zas ukládám.
Pak znovu zrozena,nucena opakovat tvé kroky,
jsem loutka, co plní tvé přání,hraje tvé hry.
A přece ve mně plane touha být víc než stín,
dotknout se vlastní tváře, slyšet šepot dní,
vnímat slunce na své kůži, slyšet vlastní smích.
Ale jsem jen obraz, stín v tvém pohledu uvězněný.
Čekám však marně,v hrůze z věčné smrti a zrození,
věčný vězeň, jehož život je tvé vlastní stvoření.
Vězním v očích tvou podobu,co nikdy nebude má,
zatímco ty kráčíš dál – já umírám v chladu skla.
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk24.01.2025 12:58:37 forget my name
ztráta soběstačnosti musí být hrozná, popsalas to hodně sugestivně...
24.01.2025 12:47:15 mara539
U mě to dopadlo naštěstí až moc dobře zůstali jizvy na těle a menší na duši. Člověka to změní první postavení na nohy si nepamatujeme druhé až moc dobře.
23.01.2025 07:58:35 mara539
Tato báseň vznikla v době, kdy jsem po úrazu páteře prožívala pocit, že jsem jen loutkou, zcela odkázanou na druhé. Jakmile se za mnou zavřely dveře, připadala jsem si, jako bych přestala existovat. Je věnována všem, kteří jsou přehlíženi – lidem v léčebnách dlouhodobě nemocných a domovech důchodců. Těm takzvaně neviditelným, jejichž existence trvá jen po tu chvíli, kdy si jich někdo všimne. Jejich bolest, touhy i sny se často ztrácejí v tichu a chladu světa, který na ně zapomněl.
