Z miliard lomů

Co do světa nazval bys branou,

když k výhledu tíhnou víčka.

Duchové zmrzlých drobečků,

co křídly zvrhle,

a přeci krásně

mávali,

už jen strnule večeří samotu

v restauraci z miliard lomů.

Hle,

státníci noci!

Jen ony mohou dívat se z výšky

bez pýchy  

jako penízky hořících tužeb.

…Sypou se pro naše vrcholy…