Kolečko v prachu

Rodíme se jako hrnky z hlíny,

němí, prázdní v první chvíli.

Život nás hněte, tvaruje a leptá,

jak čas, co námi protéká.

Jeden se třpytí, druhý samá trhlina,

povrch je jen slupka, tenká a klamná,

uvnitř se skrývá podstata pravá.

Jako hrnky, které plní voda,

tak nás plní skutky a slova.

I v prasklém hrnku láska rozkvétá,

v lesklém se lež jako jed ukrývá.

Hledejme krásu, co duší prostupuje,

ne vnějšek, jen chvíle pomíjivé.

Když hrnek přeteče, naplněn po okraj,

vrací se zpět v hlínu, ze které vstal.

Co zůstává? Jen stopa na polici bledá,

kolečko v prachu, co na nový čeká.

A nový hrnek, prázdný, čistý,

na polici místo zaplnil co byl starý,

teď čeká, až bude znovu plný.