Anotace: Text a přednes: Martin Kredba, hudba: AI (by SUNO)
**
Svému srdci dám svůj sen
skrze trajektorii rezonancí
ve vláknech spletitých vztahů
svému srdci vzdám svůj dík
jako tomu Vesmíru
jako matce Zemi
co se jak glób ve své ose otáčí
***
Srdce a vesmír jedno jest
to zbytečné tříštění podstaty Lásky
na tisíc ledových kostek
co jsi vzala je do dlaní
a tak rychle se tam rozpustily
na krystalky atomů
v pianinu zapomnění
když cítíš toho bytí prstoklad
cos hrála ho již na stokrát
studené kapky spadly do NICOTY
a z toho ticha zas ozvučily
...prázdný sál...
****
Jsme jen herci za oponou někdy schovaní
a taky hudebníci v tanečním oděvu
hmmmm, krásné vyšívaném
Je to rozpustilé
a někdy nostalgické zároveň
jak chceme tohle všecko hrát
podle dávných zadání
*****
Když ale víš, kým jsi
i když se do snění propadáš
tak v buňce je naděje
která jak tulipán
před zahradou rozkoší
zase po zimě směle vyklíčí
Jsme jenom herci kodrcaví, schovaní a hraví
V oděvu z čehokoli, co nalezli jsme k roli
Tančíme, křepčíme krásně, ceníme přitom dásně
Tak rozpustile, po kapsách kostky bílé
Cukru i nostalgie, měsíce, když občas vyje
A na zadání kašlem zvysoka, s ním ani tetřev netoká...:)**
*
11.05.2025 16:08:29 | šuměnka
Naše srdce vědí, jací jsme a vedou nás k lásce...
jen tam, kde v hrudi kámen studí
je s láskou zle a cit je skryt
a člověk životem jde - v masce*
19.04.2025 21:35:44 | cappuccinogirl
Je to styl s mnoha jinotaji a přirovnáními. Nic proti, každý autor je originálním člověkem, ovšem někdy méně je více. Přesto přeji mnoho sil ve tvorbě
17.04.2025 15:30:13 | Admirál
Ano, díky za komentář i za přání, v životě se taky všecko střídá dokola, ono se to vzájemně nevylučuje, někdy je to tak, pak zas onak, mám i věci bez tolika metafor a příměrů (taky to mám tak někdy rád), ale to jsem již psal v předchozích odpovědích na komentáře, každému sedí něco a je to také podle vnitřního rozpoložení autora/ umělce, tak se prostě tvoří. Krásné dny.
17.04.2025 15:38:05 | Martin Kredba